Otazník
Déšť bubnuje do oken a já mám po dlouhé době volný večer jen sama pro sebe. K této příležitosti jsem si stáhla výběr s názvem „The Greatest Hits of the 80´s“, který obsahuje 8 kusů CD. Už jsem u alba číslo 5, ale stejně se pořád vracím k Bette Davis Eyes od Kim Carnes.
Teď jsem stručně vykreslila atmosféru dnešního večera a napíšu sem takové malé přiznání. Dramatická pauza.
Nebaví mě blogy. Tududumtum. Nevím, kdy přesně došlo k této historické události. Faktem je, že si pamatuju pár adres, které by se daly na prstech dvou rukou spočítat, kde se jednou za čas podívám, projedu to, o co jsem v minulých týdnech přišla a zase jdu. O propíraných fashion blozích ani nemluvím. Ty mě přímo vytáčí. Móda mě sice baví, ale asi jiným způsobem. Když si omylem spustím nějaké video ve stylu „tutoriál, jak si na nehty nakreslit muchomůrku“, nevím, jestli se mám smát nebo brečet.
Neříkám, že můj blog by měl být nějakou výjimkou. Momentálně je pro mě z větší části takovou tradicí-rutinou, kterou je mi líto rušit po nějakých 8 letech. Občas potřebou.
Minulý týden jsem už docela vážně uvažovala o zrušení. Pak jsem se potkala s jednou sympatickou slečnou, kterou jsem viděla asi potřetí v životě. Prý čte můj blog a když dělala maturitu, uklidňovala se tím, že jsem taky byla tam, kde jsem byla. Milé. Jeden z důvodů, proč na to asi zatím nemám to srdce.
Materiálu k uveřejnění mám spoustu. Psát mě baví, ale sama momentálně nevím, jakou cestou chci pokračovat. Uvidíme. Ať už tady, či na jiné adrese.
… a ani nevím, proč jsem měla potřebu tohle napsat.
Brzlík s perníkovou omáčkou
Prolog
Poslední spot zdobí časový údaj “1 month ago” = bude to dlouhé. Naštěstí jsem se před zasednutím k textovému editoru napila litru vody a teď se mi chce na záchod, takže se to budu snažit co nejvíce zkrátit a pojmout interaktivně (s obrázky, aby se na to lépe koukalo, což). Kontext nadpisu v článku nehledat, protože se tam nevyskytuje.
Ehm ehm.
Dneškem mi tedy oficiálně odpadly starosti, co se školy týče (a pokud ty poslední dvě zkoušky nedopadly - neodpadly, tak minimálně do září je tohle téma passé). Volám třikrát hurá, první dva semestry na VŠ víceméně úspěšně za mnou, na kontu splněné kredity a také ztracené iluze. Na ochutnávku tedy sdílím :
- Na vysoké škole studují inteligentní lidé. (no dobře, tohle bylo trochu naivní a očekávala jsem to, ale najdou se výjimky, které nevyrývají v posluchárně do lavic kosočtverce, nesmějou se nahlas profesorce, že je píča a nepřidjou na zkoušku z práva s dotazem “a kdo má u nás zákonodárnou moc?” )
- Na vysoké škole se budu zajímat o to, co mě doopravdy baví a připraví mě dobře na budoucí povolání. (Samozřejmě neházím všechny VŠ do jednoho pytle a je mi jasné, že člověk nebude vždy dělat jen to, co ho baví. Ale když máte snahu udělat něco navíc pro vaši praxi a škola to hned na začátku bojkotuje, je to k nasrání.)
- Koleje jsou dobrý socializační prostředek. ( Ne nejsou, alespoň pro mě ne. Po prvním týdnu bušení na dveře s řevem “chodbovicééé”, nedopalcích a lepkavém nánosu třešňové vodky na chodbě, pravidelných čtvrtečních metalových seancích v klubu Blanice a výhledem na tělocvičnu plnou směšně vrtících se zadků v rytmu populární zumby, jsem usoudila, že to není úplně to pravé ořechové a v dubnu se díkybohu přestěhovala na byt.)
Na začátku června jsem byla na skvělé desetidenní stáži v Itálii. Bylo to celé takové spontánní, protože jsme až na místě zjistily, že návštěvy firem budeme mít převážně dopoledne, a tak jsme jezdily vlakem do okolních měst na výlety, když to bylo možné a počasí přálo. Nejvíce mi učarovaly Benátky, kde jsem naposled jako tříletá krmila holuby a už si z nich moc nepamatovala. Bydlely jsme v nádherném městečku Ferrara a krom Benátek jsme navštívily ještě Padovu, Ravennu a Bolognu. Za těch pár dnů jsme se skvěle sžily a doteď se usmívám, když si vzpomenu na naše italsko-české vyjadřování, pravidelné večerní objednávání karaf vína, spritzu a zapisování nejlepších hlodů dne do růžového deníčku. A že jich bylo! O výborné kuchyni mluvit nejspíš nemusím, ale po příjezdu domů jsem měla pocit, že těstoviny nechci nejmíň měsíc vidět. A tak odlétám teď v pondělí na Sicílii, haha (ale moc se těším na tuhle moji milovanou část Itálie).
Kromě větších plánů, které chci uskutečnit je na pořadu dne konečně :
Čtení (ta druhá řada není učení, ale dobrovolné doplňování mých neznalostí, za které se stydím a chci je napravit alespoň pro svůj dobrý pocit)
A válení šunek.
Hezké léto všem.
